Adam Sedlák: Nefascinují mě drogy, ale závislost

„Snažím se ukazovat, že svět může být jiný,” říká herečka Simona Peková. V rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví o svém nečekaném úspěchu, o tom, proč „svět chřadne”, i o neutuchajícím nadšení.

Hraje už čtyřicet let, ale donedávna byla devětašedesátiletá Simona Peková hvězdou hlavně mezi fanoušky brněnského HaDivadla. Před několika měsíci zazářila v úspěšné komedii Přišla v noci, v níž ztvárnila Valerii, nesnesitelně exaltovanou důchodkyni, která se zničehonic přistěhuje do bytu svého mladého syna a jeho přítelkyně.

Peková byla nedávno zvolena nejlepší herečkou na Cenách české filmové kritiky a komedie Přišla v noci režisérů Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka se tamtéž stala filmem roku. Za pár dní se může podobný scénář opakovat i na Českých lvech.

„V životě mě nenapadlo, teď se to stydím říct, že vlastně nejsem slavná. Já myslela, že jsem,” směje se Simona Peková, když mluví o nečekané vlně zájmu, které díky své nejúspěšnější roli čelí. Zároveň dodává, že se od úspěchu filmu Přišla v noci nic nezměnilo: „Jsem pořád pohodlný, líný člověk, který miluje svou samotu.”

Se Simonou Pekovou se scházíme u ní doma. Klíče od svého brněnského bytu hází z okna v krabičce od cigaret a rozhovor vedeme v malé kuchyňce, zatímco se v troubě peče kuře, před herečkou stojí sklenička bílého vína a plný popelník. Je srdečná, přátelská, emotivní, ať už mluví o smrti, nebo o herectví.  Při rozhovoru střídavě vyká i tyká a člověk musí být vždycky trochu ostražitý, jestli si z něj náhodou neutahuje. Zkrátka, Simona Peková nemá daleko ke své momentálně nejslavnější roli tchýně Valerie.

„Nejsem to, čemu se říká vrcholný profesionál,” vysvětluje Peková, která své role prý nedokáže zahrát. Musí je prožít, což ji dost vyčerpává. „Herectví je strašně těžká profese, na kterou se dá umřít. Stále tě vrací do něčeho osobního. Připomíná ti dětství, vzpomínky, pády, nemoci, smrt, všechno,” říká herečka, která v rozhovoru řeší, jak se vyrovnat s vlastním úspěchem, s dnešním světem i s vlastní smrtelností.

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.

Jonáš Zbořil pokračuje v minisérii rozhovorů s herci a herečkami nominovanými na Českého lva. Po Janu Nedbalovi a Oskaru Hesovi z filmu Bratři a Elišce Křenkové z filmu Úsvit je tu David Prachař, který exceluje v roli Moura v loňské adaptaci románu Citlivý člověk spisovatele Jáchyma Topola.

Extravagantní road movie z Posázaví řeší smrt i touhu po životě, ale také vztahy mezi otcem a synem. A o tom všem mluvíme i v našem rozhovoru. „Inteligentní herec musí vědět, že to, co dělá, je marné,” říká David Prachař, který prý každý večer myslí na smrt. Ve většině svých rolí totiž na pódiu umírá. Podobně jako Mour v Citlivém člověku by se i Prachař mohl pochválit, že mrtvoly jsou jeho majstrštyk. „Smrti se snažím vysmát,” dodává v rozhovoru.

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.

„Lidi určitě vědí, že jsem fajn žába,” směje se herečka Eliška Křenková, když v rozhovoru mluví o tom, jak těžké je neřešit, co si o ní myslí ostatní. Nikdy prý nezapadala. Někdy jí to vadí, jindy si ve své jinakosti libuje.

„Jsem emotivní člověk. Snažila jsem se to v reálném životě potlačovat,” přiznává herečka nominovaná na Českého lva za roli Heleny, kterou ztvárnila v úspěšném filmu Matěje Chlupáčka Úsvit, který podle slov Elišky Křenkové vypráví právě o jinakosti. „Pořád se teď řeší, že máte kašlat na to, co si o vás myslí ostatní. Je to pravda. Tohle je jen můj život. Stejně po vás ale zůstane jen to, co si myslí ostatní.”

Jak se smířit sám se sebou a co dělat s vlastními emocemi, když je máte v popisu práce? Nejen o tom mluvíme s Eliškou Křenkovou v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.

Oskar Hes a Jan Nedbal si ve filmu Bratři zahráli sourozence Mašíny, postavy protikomunistického odboje, kterým se v padesátých letech podařilo uprchnout za hranice tehdejšího Československa. 

Hes a Nedbal spolu v době natáčení společně trávili 24 hodin denně. Buď se jako Mašíni Plazili v blátě, nebo cvičili doma ve společném obýváku, ze kterého si dva herci, spolubydlící a kamarádi udělali tělocvičnu. Navzájem si dodávali morální podporu, společná práce v nich probouzela pocit nekončící zodpovědnosti. „Vnímám to jako společnej úspěch, protože ten film se nejmenuje Bratr ani Josef Mašín ani Ctirad Mašín, ale Bratři,” říká o nominaci na Českého lva pro oba herce Oskar Hes. 

V rozhovoru mluvíme o jejich vztahu ke skutečným Mašínům. Jan Nedbal o sobě tvrdí, že je velký mašínovec. Oskar Hes dodává, že na place řešili, jak se postavit ke každému vyhaslému životu.

Bavíme se ale i o tom, jak se dnes přeceňuje sláva a koho si společnost vybírá za své lídry. Jak se zbavit informačního přetlaku, potřebě vyjadřovat se ke všemu kolem? „Telefon je smrt nás všech. Vypni ho, běž ven. Buď zticha a koukej se.” říká Jan Nedbal. Poslechněte si celý podcast.

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.

„Když jsem začal psát české texty, jako bych objevil superschopnost,” říká Lukáš Vydra z kapely Dukla, která právě vydává své druhé dlouhohrající album nazvané Stejný, lepší. 

Hned na první poslech je zřejmé, že se původně kytarová kapela vydává směrem ke klubovému, elektronickému zvuku. „Kytarová scéna se pro mě trochu vyčerpala. Už mi nepřináší to objevné, co v hudbě hledám,” vysvětluje kreativní posun kapely frontman Lukáš Vydra, podle kterého je právě v elektronice a rapu cítit nejsilnější progres. 

Jaký posun teď čeká jeho kapelu? Možná blíže k mainstreamu. Nebude to jednu z nejoblíbenějších kapel české alternativní scény stát integritu? „Mainstream pro nás není sprosté slovo,” vysvětluje Vydra, jehož Dukla se nebála angažovanosti - otevřeně zastávala antifašistické postoje nebo řešila klimatickou změnu. Nová deska Stejný, lepší, je ale laděná spíš intimně. „Příklon k osobní tematice byl možná i trochu únik, protože ty události, co se dějou na Ukrajině nebo v Gaze, jsou tak intenzivní, že už by nestačila jenom zmínka. Bylo by třeba se do nich položit mnohem víc.”

V rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví zpěvák kapely Dukla o inspiraci v českých kapelách osmdesátých a devadesátých let, lásce k Vladimíru Třešňákovi i vyprázdněnosti domácího rapu. Poslechněte si celý podcast.

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.

„Je hezké spolu hrát. Dokud tohle bude platit, nepřestaneme,” říká v rozhovoru kytarista Christian Savill z kapely Slowdive. Když se poprvé rozpadla, jejich účetní skončil ve vězení a kapela na mizině. O 30 let později je na vrcholu slávy.

28. ledna vystoupí v pražském divadle Archa britská shoegazová kapela Slowdive. Říct, že ve své době nepatřila zrovna mezi ty nejslavnější, je eufemismus. „Za půl roku budete zase doplňovat zboží v supermarketu,” vzkázal kapele jeden hudební kritik už zkraje jejich kariéry v devadesátých letech. Ve stejné dekádě se také stačila rozpadnout.

„Hudební průmysl je brutální. Každý k tomu musí jednou dojít. My to zjistili velmi brzo,” vypráví o konci Slowdive Christian Saville. Přesto jeho kapela vypráví příběh o resilienci a upřímné radosti z hudby. V rozhovoru pro Seznam Zprávy pořízeném online několik týdnů před vyprodaným pražským koncertem mluví kytarista o léčebné síle hudby i o tom, proč mladé lidi fascinují devadesátá léta nebo že dobrou kapelu dělá hlavně přátelství.

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.

„Pořád mluvíme o důsledcích drog, vůbec ne o příčinách. Mentální zdraví mladistvých mě zajímá daleko víc,” říká režisér seriálu Adikts, Adam Sedlák.

Čtyřiatřicetiletý filmař se proslavil filmem Banger, teď Česká televize nabízí jeho šestidílnou minisérii Adikts. V ní se pětice mladých adiktologů snaží dostat z bizarního drogového rauše. Aby to dokázala, musí porozumět příčinám toho, proč si vůbec drogy vzali.

„Kodex veřejnoprávní televize je informovat, vzdělávat a pak až bavit. Já jsem to otočil,” vysvětluje Sedlák svůj postup při tvorbě seriálu, ve kterém se objeví i mluvící penis. Provokativní Adikts přitom původně měly být osvětovým dokumentem. „Nevím, jak moc by tomu věnovali pozornost mladí,” přemýšlí režisér a zároveň tvrdí, že ho nebaví být vážný a mravokárný.

Jak se vyrovnává s rozporuplným kritickým přijetím? Jak podle něj bude vypadat budoucnost filmové a seriálové tvorby u nás a proč do ní zasáhnou soukromé subjekty? A proč režiséra tak baví chodit na terapie?

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.

„Podceňujeme, jak informativní je vidění a vůbec jakékoliv vnímání,” říká filozof a estetik Miroslav Petříček, podle kterého jsme příliš zavaleni texty. V rozhovoru o výstavě Myšlení obrazem mluví o důležitosti ne/porozumění.

„Naše vnímání chřadne, protože jakkoliv jsme zaplaveni nejrůznějšími věcmi, které vyvolávají smyslové podněty, je třeba si uvědomit, že většina toho jsou strašně triviální podněty,” myslí si jeden z nejvýznamnějších českých filozofů současnosti. 

Ještě měsíc je v Galerii hlavního města Prahy k vidění výstava, na níž v praxi ukazuje některé myšlenky z jeho - 14 let staré, ale zásadní - publikace nazvané Myšlení obrazem. „Obraz je způsob, jakým se učíme vidět,” říká Petříček a mluví také o tom, proč není radno přeceňovat rozum nebo jak je možné, že dokážeme vidět tíhu.

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.

„Vraťte se k sobě. K vlastnímu tělu, k vlastní mysli. Na všechno ostatní se vy***te,” řekl Seznam Zprávám komik Dylan Moran. Poslechněte si nejzajímavější ukázky z rozhovorů s osobnostmi kultury.

Jáchym Topol otevřeně o bratrovi Filipovi, ruský opoziční spisovatel Dmitry Gluchovsky o tom, co v jeho zemi pod tvrdým Putinovým režimem prožívají obyčejní lidé, herečka Denisa Barešová o úzkostech i o tom, že umění dokáže člověka zachránit. 

V dubnu 2023 jsme v kulturní rubrice odstartovali sérii audiorozhovorů s umělci a umělkyněmi z Česka i zahraničí. Nezajímal nás jen vznik písní, knih, filmů nebo fotografií. Ptali jsme se po niterných emocích, ale i na politickou situaci a společenskou atmosféru, kterou kultura dokáže zachytit jemněji, výstižněji nebo alespoň s nadhledem a vtipem.

Poslechněte si několik vybraných úryvků z rozhovorů, a pokud vás zaujmou, budeme rádi, když se vrátíte k celým epizodám.

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.

„Děti nejvíc chápou, že jiný svět je možný,” myslí si výtvarník a autor dětských knih David Böhm. Jeho nejnovější encyklopedie, která dává víc otázek než odpovědí, prozkoumává téma času.

„Čas mě začal zajímat už ve chvíli, kdy jsem se poprvé na něco těšil,” vysvětluje Böhm inspiraci pro svou novou knihu, ve které popisuje, jak lidstvo v průběhu dějin měřilo čas, jak s ním zacloumal vynález železnice, ale i to, jak těžké je vnímat „teď”, které v knize symbolizuje jedno otočení stránky.

V rozhovoru mluvíme o tom, proč děti netrpí předpojatostí tolik jako dospělí, nebo o tom, jak nás budou posuzovat budoucí generace.

„Máme tendenci vnímat náš čas jako absolutní hodnotu, kterou pak vnucujeme ostatním,” myslí si Böhm, podle kterého si lidstvo musí uvědomit, že „tu všechno není kvůli nám.”

Rozhovory Jonáše Zbořila

• Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.
• Přepis celého rozhovoru čtěte zde.
• Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.