dějiny

„Ve sbírkách máme úžasné vitráže ještě z gotické doby kolem roku 1340 nebo zachované okenní tabule šikovných středověkých sklářů. Jsou tam i věci Františka Palackého, Havlíčka Borovského nebo Boženy Němcové,“ popisuje nově otevřenou expozici Národního muzea historik Michal Stehlík ve vysílání Rádia Z.

Podle Stehlíka už jsme v případě upálení mistra Jana Husa ztratili středověký kontext. Jak dodává "Jan Hus je v 21. století u nás spíše národním, než církevním symbolem." Potvrdil, že pro určitou skupinu lidí je hrdinou také Jan Žižka, ovšem "žádná historická postava není černobílá. Žižka byl pevně zakotven do své doby, měl starozákonní vidění světa a byl to geniální vůdce. V dějinách jde však vždy o to, jaké mu přiřadíme znaménko nebo roli."Dnes sice ještě nedostaneme do učebnic události po roce 2000, ale už "v soudobých dějinách kriticky bádáme nad zažitým, kdy konfrontujeme paměť s historickými prameny". Na školách dostávají podle Stehlíka starší dějiny přednost a čím se dostáváme blíže k současnosti, tím se to stává konfrontačnější. Doba covidová se pro školy stala velkým nárazem. "Projevilo se, že tato společnost má na jedné straně spoustu úžasných lidí a na straně druhé ne vždy jí fungují systémy od státní správy až po další. Školství je obrovský problém, ve kterém se do budoucna projeví i otázky sociální", doplňuje Michal Stehlík.

Soutěž Podcast roku v kategorii objev roku vyhrál podcast Přepište dějiny. Jeho tvůrci jsou Michal Stehlík a Martin Groman. Jak už název napovídá, tento podcast se zabývá historií. Autoři ale často srovnávají se současností.„Ve veřejném prostoru běhá tolik historických paralel a historických argumentací. Často je to až za míru, která skutečné dějiny popírá. Řekli jsme si: pojďme si z toho dělat legraci. S humorem nejdál dojdeme,“ říká Groman, který byl ranním hostem Rádia Z. Největší ohlasy získal tento podcast na díl, který se zabýval dějinami ve filmu. Groman prozradil, že příští díl jejich pořadu bude mít název covid a komunismus. Přiznal, že počítá s tím, že toto téma vzbudí hodně emocí. „To je v pořádku, to také chceme,“ vysvětluje Groman. Moderátor Martin Karlík se ptal také na to, jak se Groman se svým kolegou na podcasty připravují. „Je to improvizace s nějakým zázemím. Každý máme v sobě něco nastudováno, léta letoucí o tom píšeme. Ale to, co se odehrává před mikrofonem, je čistá improvizace. Řekneme si pouze téma,“ vysvětluje autor podcastu. Groman je kromě tvůrce podcastu také vysokoškolským pedagogem. Jeden z jeho seminářů se zabývá polemikou v českém tisku. „Po studentech žádné naučené věci nechceme. Polemika není o učení. Je to o tom, aby si studenti přečetli texty. Chceme, aby pochopili kontext doby, ve které texty vznikly,“ dodává Groman.

Co bylo podstatou sporu o smysl českých dějin? Podle historika Ivana Šedivého šlo o to, zda máme na českou společnost nazírat prizmatem historickým, tedy jestli to, co se v tehdejší společnosti odehrávalo, má kořeny v minulosti, nebo zda na ně máme pohlížet sociologickým pohledem. „Historismus versus realismus a politický pragmatismus, tak, jak to prezentoval například Masaryk,“ říká Šedivý, který byl hostem Interview Martina Kováře.O tom, že byly české země součástí hlavních událostí v Evropě, lze podle Šedivého mluvit do období vrcholného středověku. Poté se už ocitly na periferii Evropy. „Naše přetrvávající a úporná představa o tom, že jsme pevnou součástí Evropy v užším slova smyslu, tu byla od první republiky. Málo si ale uvědomujeme, jsme z koncertu Evropy vypadli někdy na počátku raného novověku,“ říká historik. Šedivý je autorem knihy o první světové válce. Motivací pro něj bylo mimo jiné to, že se od svého dědy, který první světovou válku zažil jako důstojník, o ní dozvídal jinak, než jak se psalo v učebnicích. „První světová válka poprvé ukázala, že modernita a technický pokrok nejsou jenom pozitivní a že s sebou často přináší také hrůzy,“ vysvětluje Šedivý.Rakousko-Uhersko podle historika spělo k rozpadu i nebýt války. „Byl to stát postavený na myšlence anacionální. Národnost a nacionalismus ale hrál ve 20. století jednu z klíčových rolí. Bez rozvalu by to bylo asi těžko řešitelné,“ dodává Šedivý. Přiznal také svůj obdiv k prvnímu československému prezidentovi Tomáši G. Masarykovi. A to i přesto, že s mnohým, co Masaryk udělal, nesouhlasí. Podle historika je ale Masaryk úžasná postava a má smysl se k němu stále vracet.

Voják, farmář, zeměměřič a otec velkého národa. To všechno byl George Washington - muž, který stál v čele boje za nezávislost USA a formoval dějiny Spojených států. V den 30. dubna 1789 se i díky tomu stal v sedmapadesáti letech prvním americkým prezidentem. Svoji přísahu složil tehdy ještě v New Yorku na radnici Federal Hall.

Zvednout nad hlavu Stanleyův pohár je snem každého hokejisty. Není divu, jedná se o jednu z nejcennějších sportovních cen světa. K historicky prvním vyřazovacím bojům o tuto slavnou trofej - neboli play off došlo 22. března 1894. V prvním zápase se proti sobě postavily týmy Montreal Athletic Amateur Association a Ottawa Capitals. Výsledek? Borci z Montrealu zvítězili 3:1.

Představte si první bankovní loupež v amerických dějinách. Vybavíte si střelbu, křik a chaos? Opak je pravdou. První vykradení banky proběhlo bez ztrát na životech, v tichosti jen s párem duplikovaných klíčů vyhotovených pomocí voskových odlitků dveřních zámků. Stál za ní zloděj James Honeyman, který 19. března 1831 ukradl z newyorské City Bank neuvěřitelných 245 tisíc dolarů. Bohatství si ale moc neužil. Policisté ho totiž po pár dnech dopadli.

Minulý týden rezignoval kvůli podezření z plagiátorství prorektor pro vnější vztahy Univerzity Karlovy Martin Kovář a současně oznámil ukončení pracovního poměru na Filozofické fakultě ke konci letošního roku, kde působil na Ústavu světových dějin. „Tento případ je zapotřebí nahlížet velmi obezřetně. Na jednu stranu, při důkladném pohledu na předloženou analýzu, je zřejmé, že citace nejsou v pořádku. Na straně druhé, když bychom chtěli posoudit každého, tak se tím může spustit lavina kontrol výstupů vědeckých a akademických pracovníků českých vysokých škol a výzkumných institucí. A v některých oborech si pak lidé opravdu musí sáhnout do svědomí – co publikovali, kde to publikovali a zda správně citovali“, říká Aleš Vlk z portálu Vědavýzkum.cz.