Etnoložka Alena Lochmannová se věnuje výzkumu života lidí ve vězení, ve kterém se zaměřila na tetování odsouzených ve výkonu trestu. „Tetování do jisté míry pořád stigmatizuje. Pro různé skupiny je specifická symbolika i umístění. Pokud do toho proniknete, může vám to hodně naznačit o hierarchii a pozici odsouzeného,“ říká etnoložka, která byla ranním hostem Rádia Z. Lochmannová nejprve vystudovala ekonomii. Poté se jí do rukou dostala kniha Martina Rychlíka, která ji inspirovala a začala si klást otázku, proč je tetování tolik spojené s vězením. „Tetování mě fascinuje celý můj život, sama mám rozsáhlé tetování. Už jako dítě jsem se po nich dívala,“ vysvětluje etnoložka. Tetovat druhou osobu ve vězení je ze zákona zakázané, stejně jako držet pomůcky pro tetování a nechat se tetovat. „Vězni se většinou sejdou v nějaké místnosti a vyrobí si strojek ze lžíce, z motůrku holicího strojku, táhla na propisku a jehel na šití. Někdy to jsou špendlíky z nástěnky nebo napínáčky, používají se technické barvy nebo barvy z propisky,“ říká Lochmannová. Popsala také slang, kterým se vězni mezi sebou dorozumívají, aby své úmysly před dozorci utajili. Moderátorka Petra Květová Pšeničná se Lochmannové ptala také na to, jak probíhal její výzkum. Nejprve bylo důležité přesvědčit některého z ředitelů věznice o tom, že tento výzkum má velký význam. Při jeho realizaci Lochmanová úzce spolupracovala s psychologem nebo speciálním pedagogem dané věznice. „Odsouzení jsou si sice statusově rovní, ale když to řeknu po orwellovsku, tak někteří jsou si rovnější. Hledala jsem vězně, kteří mají neformálně vyšší status,“ dodává etnoložka.
