násilí

,,Mluvím o věcech bez obalu, to je důvod, proč mě někdo může mít za drsnou. Beru to jako úhel pohledu. Pokud je vhodný okamžik, mluvím i sprostě. Nejsem kostýmková advokátka ani nemám hodinky za milion. Bylo by to u mě kontraproduktivní,” popisuje samu sebe Lucie Hrdá, advokátka se specializací sexualizované násilí.

Podle Světové zdravotnické organizace zažil v minulém roce některou z forem zneužívání 1 ze 6 seniorů nebo seniorek. „Jedná se o čin, který se opakuje, je dlouhodobý a je proti integritě daného seniora. Eskaluje to a nemění se role mezi obětí a agresorem,“ vysvětluje František Horák z organizace ŽIVOT 90 a vedoucí linky důvěry Senior telefon. ŽIVOT 90 se na své lince důvěry podle Horáka setkává nejčastěji s psychickým násilím. Objevuje se ale také fyzické násilí i zanedbávání péče. „To je případ, kdy si rodinný příslušník vezme do péče třeba maminku nebo tatínka, který se o sebe už nedokáže příliš postarat. Péče je někdy pro tohoto rodinného příslušníka nad jeho síly a přestane mamince nebo tatínkovi dodávat jídlo, pití, nebo se nestará o jeho osobní hygienu,“ říká Horák. Na začátku chtějí všichni svým rodičům pomoci, ne ale každý si správně vyhodnotí, jestli na to má dostatek času a sil. Lidé také často neví, kam se obrátit, a bývají v takových situacích bezradní. Proto začíná docházet v některých případech mezi nimi a jejich rodiči ke konfliktům a agresivitě. „V tuhle chvíli je nejlepší, když si to dotyčný uvědomí, aby zavolal někam, kde mu se situací poradí,“ dodává Horák, který byl ranním hostem Rádia Z. Podle Horáka je někdy ale překážkou pocit lidí, že by se měli zvládnout o své rodiče postarat. Většina případů zanedbávání péče je důsledkem nezvládnutí situace, myslí si Horák. Objevují se ale i případy, kdy lidé „parazitují“ na svých rodičích, protože za péči o ně dostávají příspěvky, tyto peníze si ale nechávají pro sebe. Podle Horáka většina seniorů mlčí o tom, že jsou obětí domácího násilí ze strany svých dětí. Žalovat na své děti je pro ně velmi těžké. Moderátorka Petra Květová Pšeničná se ptala také na to, jak může okolí rozpoznat, že je někdo obětí domácího násilí.

Techniky sebeobrany by podle instruktorky moderní sebeobrany Jasmíny Houdek měl umět úplně každý. „V každé budově je protipožární opatření. Není tam, protože by tam předtím už někdy hořelo. Je tam, protože by tam třeba hořet mohlo,“ říká Houdek. Stejně tak se každý z nás může dostat do situace, ve které půjde o zdraví nebo o život. Na takové situace je dobré být připraven předem. O sebeobraně si v ranním vysílání Rádia Z s Jasmínou Houdek povídala moderátorka Petra Květová Pšeničná. Houdek si nemyslí, že by se tento problém týkal především žen. „Sebeobranu by měli umět všichni. Měl by to být základ, který se vyučuje na základní škole. Násilí tady je a nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že skončí dnes nebo zítra,“ vysvětluje instruktorka. Na její kurzy chodí odhadem polovina lidí, kteří už za sebou mají nějakou negativní zkušenost. Druhá polovina se rozhodla naučit se sebeobraně z preventivních důvodů. Silnou motivací často bývá, když se lidé o některém případu násilí dozví z médií.I Houdek k sebeobraně přivedla zkušenost, když musela sama čelit násilí. „Sebeobrana mi pomohla trauma vyřešit a postavit se mu čelem,“ říká instruktorka. Na kurzech Houdek učí své studentky také to, aby se nebály svěřit, pokud se stanou obětí sexuálního násilí. Ženy by si měly stát za tím, co říkají. Pokud to někdo znevažuje, měly by vyhledat pomoc někoho jiného. „Když se cokoliv stane, nemusíte mít žádný kurz sebeobrany na to, abyste tu situaci zvládli. Na prvním místě je mindset, to nastavení, že si věříte,“ dodává Houdek.